Vojase | Meduňka

Meduňka Lékařská
Melissa officinalis

V osmnáctém století se meduňka lékařská používala do tehdy populárních elixírů mládí a věřilo se, že "zahání chmury”. Ještě dnes se používá jako antidepresivní prostředek a je to rovněž bylina, která prospívá zažívacímu ústrojí. Snadno se pěstuje, ale velmi intenzivně se rozsemeňuje a v malých zahrádkách může být časem na obtíž.

Užívá-li se meduňka vnitřně, je velmi účinná při zažívacích a nervových poruchách. Silici je možnou použít do krémů na rány a kousnutí hmyzem. Když si jí potřete tělo, silná meduňková vůně pomáhá odpuzovat komáry.

Meduňka lékařka je trvalka s přímou, a tři čtvrti metru vysokou, bohatě větvenou a hustě olistěnou lodyhou. Má vstřícné, dlouze řapíkaté, tenké listy eliptického tvaru s vroubkovaně pilovitým okrajem čepele. Bledé květy mají lehce růžový, někdy až namodralý nádech, jindy jsou žlutavé. Charakteristické pro rostlinu je, že příjemně voní po citronech. Kvete počátkem léta.
Sbíranou částí je především list, případně celá nať. Sbírá se těsně před rozkvětem v době kolem poledne. Naťová droga vykazuje nejlepší účinky, jsou-li sbírány především mladé vršky rostlin, neboť mladší bylina poskytuje kvalitnější surovinu než staří jedinci. Proto se při pěstování doporučuje kulturu po několika letech obnovovat

Použití:Meduňka především působí sedativně na nervovou soustavu i na vegetativní systém. Uplatňuje se především při žaludeční a střevní neuróze, při bušení srdce, arytmiích, vhodná ale je i při nerovové vyčerpanosti, nespavosti, mírné úzkosti a při lehkých depresivních náladách. Bylinu rovněž můžeme vhodně využít při dyspeptických poruchách, které doprovázejí nadýmání a křečovité bolesti.

Typ:Meduňka se podává ve formě nálevu a je vhodná i v době těhotenství a kojení. Jednu polévkovou lžíci drcené byliny přelijeme vařící vodou a necháme 10 - 15 minut louhovat, potom scedíme a můžeme podávat.

Meduňka lékařská - Mellisa (včela), tak ji pojmenovali Řekové. Dodnes se v úlech potíraných meduňkou lépe drží včely. Arabové ji používali k léčení melancholie, epilepsie, následků mrtvice. Bývala přidávána do elixírů života.
Meduňkový čaj zklidňuje mysl, podporuje soustředění, snižuje krevní tlak, zmírňuje depresivní nálady a rozladěnost při klimaktériu. Stejné účinky má i koupelová esence (např. i pro večerní zklidnění hyperaktivního dítěte). Při migréně se doporučuje čaj ze směsi listů meduňky a jitrocele, lipového květu a kořene kozlíku. Proti nechutenství pomáhá "meduňkové víno", na žaludeční nevolnost se doporučují karmelitské kapky (první recept pochází ze 17. století od mnichů karmelitánů).
Antibakteriální účinky meduňky na rány jsou známy staletí. Teplý zábal z listů urychluje zrání vřídků na kůži, odvar z listů s medem a jablečným octem je příjemným kloktadlem. Čerstvými mladými lístky můžeme ochutit zeleninové saláty, bylinkovou omáčku i máslo. Meduňkový dresing z rozemletých listů smíchaných s majonézou zpestří jemné rybí pokrmy i bílé maso.
Tato vytrvalá bylina s citronovou vůní lístků a droboučkými bílými kvítečky vydrží na teplém chráněném místě v lehčí vápenité půdě i 30 let.